PILÍŘE STŘEDU /linoryty inspirované Santinim/

19/8 - 4/10´09 Bazilika Nanebevzetí Panny Marie
        Zámek, Žďár nad Sázavou II.  

 


TEXT KURÁTORKY K ZAHÁJENÍ VÝSTAVY

Nový cyklus grafik Pilíře středu vytvořil Miloš Sláma pro konkrétní prostor Santiniho spirálovitého schodiště. Navázal jím na svoji dosavadní tvorbu, ale současně z ní i vybočil.

Téma vertikály, světla i místa pro rozjímání (prostoru) zaznamenáváme v jeho tvorbě kontinuálně, jak dosvědčují i zde vystavené starší práce. Redukci ve formě, s jakou se setkáváme v nejnovějším cyklu, u něj ale v takové míře neznáme. Vzhledem k tomu, že nepatří k umělcům tvořícím nahodile, je jasné, že změna stylu není manýrou, ale souvisí s obsahem sdělení.

Miloš Sláma se v novém cyklu vzdal svého mistrovství několikanásobně barevného linorytu i schopnosti zaplnit a sjednotit prostor obrazu nádherným rozptýleným světlem. Ačkoli by nebylo nic snazšího, než pojmout inspiraci Santiniho architekturou tímto způsobem, tedy prostřednictvím zobrazení kombinujícího smyslovou a prožívanou skutečnost. V cyklu Pilíře středu se však neocitáme v interiéru kostela prostoupeného světlem, ani si nepřipomínáme soulad Santiniho staveb s barevně plnou krajinou. Autor tentokrát vykročil z optické zkušenosti téměř úplně. Nezaměřil se ani na symboličnost čísel a geometrii Santiniho staveb, které se pochopitelně také nabízely.

Jak Miloš Sláma sám uvedl, inspiroval se samotným "vztahem hmoty, tvaru, světla a prostoru a tím, co bylo, snad, pro Santiniho středem." Tedy pracoval s kategoriemi na pomezí filozofie, umění a víry. Elementarita otázek, které tímto způsobem otevřel, s sebou přirozeně nese "askezi" v užití výtvarných prostředků. Barevnost se zredukovala do lehounkého okru, tmavočerné sépiové hnědi a nekonečné zářící bílé. Tvarosloví Santiniho architektury identifikujeme v jejích jednotlivých zjednodušených prvcích, ale jako by důležitější byly vzájemné vazby, ve kterých se prvky ocitají. Jako by výtvarník chtěl upozornit na to, co Santiniho architekturu skutečně také tvoří, vztah hmoty a světla, harmonické vyrovnání protikladů směřující vzhůru.

Osobně cyklus Pilíře středu chápu jako uctění Santiniho architektury a jeho génia, současně jako meditaci nad vztahem architektury a víry, nad ideou chrámu i nad vírou samotnou. Grafiky na mě působí jako nadčasový záznam toho, jak jedinečný architektonický prostor otevřel ten osobní vnitřní, z kterého také původně vzešel, a jak se tyto dva prostory navzájem prostoupily.

Mgr. Jitka Francová, historička umění



Úvodní strana | Nahoru